Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Blue Spirit
Ferda
.JPG)
*Květen 1989 +5.11.2008
Ketynka
.jpg)
*Květen 1989 +30.6.2007
A Ferda trochu jinak
.jpg)
Takto vydržím 23 hodin denně
Ušatejch není nikdy dost
Kamera analog.
Ketynka podruhé
Kamera analog.
Jan Werich
Jan Werich (6. února 1905 Praha – 31. října 1980 Praha) byl český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scénárista, významný představitel meziválečné divadelní avantgardy a poválečné české divadelní kultury, spisovatel. Jeho dcera Jana Werichová byla česká herečka a překladatelka. (zdroj:cs.wikipedie)
Jan Werich trochu jinak
Autor neznámý ?
Jarek Nohavica
Jeden z mála mých favoritů s naprosto geniálními texty
François Villon
(1431 Paříž - 1463 či později) byl francouzský básník. Jeho pravé jméno bylo François de Montcorbier nebo François des Loges (jméno Villon převzal od pařížského kaplana Guillauma de Villon, nejspíš z vděčnosti).(zdroj:cs.wikipedie)
Victor Marie Hugo
[26.2.1802-22.5.1885] Jeden z největších francouzských básníků a spisovatelů 19. století Victor Marie Hugo se narodil roku 1802 v Besanconu. Byl synem generála Napoleonské armády (bonapartisty) a pobožné matky, která byla naopak přívrženkyní krále a monarchie (royalistka). Hugo začal psát již v dětství. S bratrem Abelem založil založil časopis Le Conservateur littéraire (1819). Zde publikoval své články. Od roku 1920 uveřejňoval i své básně tradiční formy monarchisticky inspirované. Roku 1822 debutoval sbírkou Odes poésies diverses (Ódy a rozličné básně). V tomto roce dostal také od Ludvíka XVIII. penzi a oženil se s Adélou Foucherovou. V té době se rozhodl žít pro literaturu. Roku 1824 navázal spolupráci s časopisem La Muse francaise. Karel X. jej vyznamenal stužkou Čestné legie. Rok 1827 byl předělem v Hugově životě. Uveřejnil 1. ódu na Napoleona a drama Cromwell, kterým se přihlásil k romantismu. Po revoluci 1830-43 přichází Hugovo literárně nejplodnější období. Dokázal v něm mimo jiné, že byl předním představitelem romantismu. Zároveň se od roku 1831 věnoval i dramatu. Po neúspěchu dramatu Les Burgraves (Kasteláni 1843) přestal však divadelní hry psát a začal se věnovat románu. V roce 1841 se stal členem Francouzské akademie a v letech 1843-48 jeho literární aktivita ochabla. Hugo se angažoval více politicky. Odměnou mu byla hodnost paira Francie. Po revoluci 1848-51 se stal republikánem a poslancem ústavodárného shromáždění. Stále výrazněji se obracel k republikánské levici. Po převratu dne 2.12.1851 jako jeden z nejnekompromisnějších odpůrců Napoleona III. odešel do exilu do Belgie, později na anglické ostrovy Jersey a Guernesey. Zde začal v letech 1855-70 opět psát. Po pádu Napoleona III. se po 18letém exilu vrátil do Francie. Jako poslanec a senátor od roku 1876 trval až do své smrti na hodnotách liberálního humanismu. Victor Hugo Zemřel roku 1885 v Paříži jako velký a uznávaný francouzský národní básník. V den jeho pohřbu byl vyhlášen státní smutek. Je pochován v pařížském Panthéonu. Hugo se zasloužil o obnovu francouzské poezie a stal se zakladatelem romantismu. (Zdroj: Literární doupě)
Salvatore Lombino
Evan Hunter, známý též jako Ed McBain, rodným jménem Salvatore Lombino (15. října 1926, New York – 6. července 2005, Weston, Connecticut) byl americký spisovatel a scénárista. Svá díla psal pod řadou pseudonymů. „Serióznější“ výtvory zpravidla pod jménem Evan Hunter, které později přijal za vlastní. Uznání si vydobyl románem Džungle před tabulí (The Blackboard Jungle) z prostředí americké střední školy. Napsal též scénář k filmu Alfreda Hitchcocka Ptáci (The Birds). Do paměti čtenářů se však nejvíce zapsal pod pseudonymem Ed McBain jako stvořitel kriminálního cyklu 87. revír, v jehož více než pěti desítkách detektivních románů zachycuje příběhy policisty Steva Carelly a jeho kolegů ze smyšleného amerického velkoměsta Isoly, nápadně se podobajícího autorovu rodnému New Yorku. Dále je třeba připomenout jeho detektivky s hlavním hrdinou advokátem Matthew Hopem, které také došly velkého čtenářského uznání. McBainovy detektivky vynikají faktografickým realismem, vypravěčskou lehkostí a pozorovatelským talentem s nimiž autor vykresluje množství figurek svého velkoměstského panoptika. Některé jeho romány byly použity jako předlohy detektivních seriálů (např. Colombo). Jeho dalšími autorskými pseudonymy byly Hunt Collins, Ezra Hannon, Richard Marsten, John Abbot a Curt Cannon. (Zdroj: cs.wikipedie)
Ken Elton Kesey
[17.9.1935-10.11.2001] Americký spisovatel. Narodil se v La Juntě (Colorado). Vystudoval divadelní umění na oregonské univerzitě v Eugene, v letech 1958-59 navštěvoval kursy tvůrčího psaní na 'Stanfordově univerzitě' v Kalifornii. Ken Kesey je kultovní postavou, legendárním americkým spisovatelem, hrdinou kontrakultury Ameriky 60. let, styčným bodem mezi generací beatniků 50. let a hippies. Popularity dosáhl hned svou první knihou Vyhoďte ho z kola ven. Tento jeho stěžejní román o poměrech v psychiatrické léčebně a o marné revoltě jednoho svobodymilovného chovance ústavu se dočkal filmového zpracování od Miloše Formana (pěti 'Oscary' oceněný snímek). Stejně jako Heller nikdy nepřekonal svou Hlavu XXII, Ken Kesey po románu Vyhoďte ho z kola ven vlastně jen sbírá drobky témat. Nicméně o svém druhém románu Tak mě někdy napadá Kesey prohlásil, že tak dobrou knihu už nikdy nenapíše. Po vydání tohoto románu se však k nemalé lítosti svých čtenářů na velmi dlouhou dobu (více než 20 let) odmlčel. Kesey podlehl na podzim roku 2001 po operaci, při níž mu byl z jater odstraněn rakovinný nádor.(Zdroj: Literární doupě)
Mark Twain
[30.11.1835-21.4.1910] Americký kriticko-realistický autor, vlastním jménem Samuel Langhorne Clemens. Narodil se roku 1835 ve Floridě (stát Missouri). Byl jedním ze zakladatelů moderní americké prózy a iniciátorů regionální literatury (local color school) v 19. století. Byl to nejen spisovatel satirických a humoristických románů, povídek, ale i autor pamfletů a novinář. Již po svém prvním spisovatelském úspěchu se plně zaměřil na dráhu literáta. Ve své tvorbě hojně využíval bohatství lidového jazyka. Mládí prožité na řece Mississippi, kde se Twain živil jako lodivod (odtud pochází jeho pseudonym, “značka dvě” při měření hloubky vody) ovlivnilo hlavní linii jeho tvorby, představovanou tzv. mississippskou trilogií: autobiografickou prózou Život na Mississippi, která položila základy americké regionální literatury, a dvěma romány o dětech, Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna. Zejména poslední jmenovaný román přerostl rámec dětské četby a stal se působivým vyprávěním o Američanech, akcentujícím hlavní společenské problémy (rasovou otázku, násilí atd.) a stavějícím nově téma úniku ze stísňujících provinciálních poměrů. Toto téma se objevilo u Marka Twaina již dříve, při jeho pouti na Divoký západ, do Nevady a Kalifornie v době tzv. zlaté horečky (Jak jsem se protloukal). Zde leží i kořeny jeho vypravěčského umění, které uplatnil v lidových historkách (absurdní a groteskní tall story) ze zlatokopských táborů (Proslulý skákavý žabák z okresu Calaveras). Další významnou oblastí jeho literární činnosti byla publicistika; proslul jako novinář v San Francisku (ve 2. pol. 60. let.) a jako autor cestopisů (Našinci na cestách). V 70. letech se stal satirikem americké společnosti (román Pozlacený věk, spolu s Ch. D. Warnerem, a fantastická próza Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše). Mnohé satirické prózy vyšly až posmrtně koncem 30. nebo i v 60. letech 20. stol. (česky vyšel výbor Dopisy z planety Země). Tón těchto próz je patrný i v pozdních dílech, zejména v novele Muž, který zkorumpoval Hadleyburg a v pesimistickém alegorickém románu Záhadný cizinec o lidské neschopnosti vzdorovat zlu. Poslední roky jeho života ovlivnily osobní tragédie (přišel o ženu i o obě dvě dcery). Mark Twain zemřel ve věku nedožitých pětasedmdesátin v Reddingu (stát Connecticut). (Zdroj: Literární doupě)
Jules Gabriel Verne
[8.2.1828-24.3.1905] Jules Verne, francouzský spisovatel a dramatik, jeden z nejpřekládanějších francouzsky píšících autorů vůbec, přichází na svět 8. února roku 1828 v Nantes jako syn advokáta. V mládí Verne studuje práva v Nantes a poté v Paříži, po studiích pak pracuje na burze. Literární ambice má Jules Verne již od mládí, do světa literatury ho jako tajemníka pařížského Théatre lyrique uvádí sám A. Dumas st. Na počátku své umělecké kariéry se Jules Verne pokouší o tvorbu dramatickou, nemá ale se svými dramaty úspěch - na dráhu romanopisce ho pak přivede velký ohlas jeho cestopisných románů (např. "Pět neděl v balóně" {Cinq semaines en ballon} 1863), vydávaných v ediční řadě "Podivuhodné cesty" u nakladatele Hetzela. Záhy se pak Jules Verne stává světoznámým spisovatelem pro mládež (i když sám si přeje napsat "román o vědě" pro dospělé), svými, poutavým stylem psanými dobrodružnými romány, v nichž jsou zobrazeny nejrůznější, ve Vernově době (zatím) neexistující, technické vynálezy, se stává zakladatelem nového literárního žánru, tzv. sci-fi, tj. vědecko-fantastické literatury, zároveň jimi neskrývaně sleduje výchovné cíle. Jules Verne věří, že rozvoj moderní techniky povede zároveň k rozvoji lidské společnosti, že přispěje k sociálnímu a morálnímu pokroku lidstva. V tomto smyslu vznikají jedny z nejznámějších Verneových děl (verneovek) - "Cesta do středu země" (Voyage au centre de la Terre, 1864), "Cesta ze Země na Měsíc" (De la Terre á la Luna, 1865), "Dvacet tisíc mil pod mořem" (Vingt mille lieues sous les mers, 1877), "Tajemný zámek v Karpatech" (Le Chateau de Carpathes, 1882), "Vynález zkázy" (Face au drapeau, 1896)... Vernea přitahuje i svět mladých lidí, v nichž vidí nositele pokroku a změny - tento svět se pak odráží v jeho dobrodružných cestopisech "Děti kapitána Granta" (Les Enfants du capitaine Grant, 1868), "Patnáctiletý kapitán" (Un Capitaine de quinze ans, 1878) či "Dva roky prázdnin" (Deux ans de vacanses, 1888). Po porážce Francie Pruskem v prusko-francouzské válce v roce 1870 pak Jules Verne zachycuje ve svém románu "Ocelové město" (Les Cinq Cents Millions de la bégum, 1879) změnu francouzského vlasteneckého cítění, obrátivšího se proti Němcům. Jules Verne je autorem mnoha dalších románů, ať již cestopisných či těch, které spadají do kategorie románů vědecko-fantastických, jeho tvorba patří mezi základní kameny světové literatury pro mládež, jen málokdo se v dětství s jeho tvorbou nesetkal, jeho knihy, především pro chlapce, znamenají podobný zážitek jako knihy dalšího velikána dětské dobrodružné literatury, německého spisovatele K. Maye. Jules Verne umírá 24. března roku 1905 v Amiens, kde od roku 1879 žije a tvoří. (Zdroj: Literární doupě)
Jaroslav Foglar
[6.7.1907-23.1.1999] Jaroslav Foglar se narodil 6. července 1907 v Praze - Nuslích v Benátské ulici č.3. Studoval Veřejnou obchodní školu. Zaměstnán byl jako úředník, pedagogický pracovník, odpovědný redaktor časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed. Pod přezdívkou "Jestřáb" vedl po celý život skautské oddíly. Ve čtyřech letech ztrácí otce a od té doby žije s matkou a starším bratrem. V roce 1914 se přestěhují z Nuslí na Vinohrady. Roku 1920 poprvé na výzvu svého staršího bratra navštěvuje skautský oddíl 48. klub oldskautů Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji přezdívku Jestřáb. Jako třináctiletému (1920) mu vychází literární pokus, báseň Měsíční noci. V roce 1921 se mu naskytla možnost vstoupit do 34. pražského oddílu "Ohnivci", kde získává i svoji přezdívku. Jeho první publikovaná povídka Vítězství vychází časopisecky roku 1923, a je vlastně prvním krůčkem ke spisovatelské dráze. V roce 1925 končí obchodní školu, krátce pracuje v informační kanceláři firmy Wys Müller et Company a poté přechází na třináct let jako úředník k firmě Oskar Stein, velkoobchod papíren. O prázdninách vede skautský tábor, při němž poprvé zavítá do Sluneční zátoky na řece Sázavě. Po návratu z tábora se 34. pražský oddíl slučuje se slavnou Dvojkou a Jestřáb přechází do jeho vedení pod názvem Hoši od Bobří řeky. Po šedesáti letech nepřetržitého vedení předává oddíl v roce 1987 svému nástupci a řadí se tak mezi nejstarší oddílové vedoucí na světě. V roce 1934 je vydána v nakladatelství Melantrich první Foglarova kniha - Přístav volá (původní název "Modrý život Jiřího Dražana"). Brzy přichází období Foglarova redaktorského působení v časopise Mladý hlasatel, kde 8.5.1937 vychází výzva k zakládání čtenářských klubů Ml. hlasatele. V létě vychází první vydání knihy Hoši od Bobří řeky s ilustracemi Z.Buriana. Od listopadu 1938 se ve vedení redakce objevuje Jaroslav Foglar spolu s Karlem Burešem a od 17. prosince vychází na pokračování, dnes již legendární seriál, Rychlé šípy, kreslený Dr. Janem Fischerem. Roku 1941 je Mladý hlasatel zastaven nacisty. Těsně po válce rediguje Foglar časopis Junák, brzy však odsud odchází pro názorové neshody, aby založil nový časopis - Vpřed. První "foglarovské" číslo Vpředu (č.18) vychází 9.4.1946 s legendární kresbou Rychlých šípů na titulní straně (autor Bohumil Konečný - Bimba). Tento časopis ukončil svoji činnost v roce 1948. V padesátých letech Foglar působí jako vychovatel v domově mládeže pod dohledem StB. Ani v tuto dobu nepřestává psát. Po delší odmlce se v roce 1965 na trhu objevuje Tajemná řásnovka. V Ostravském kulturním zpravodaji začínají vycházet Rychlé šípy i s novými příběhy, kreslenými Marko Čermákem. V sedmdesátých letech se spisovatel věnuje převážně práci s oddílem, publikuje pouze časopisecky. Z tohoto období pochází kniha Náš oddíl, podložená více než šedesátiletou autorovou zkušeností ve vedení oddílu. Ve věku 102 let umírá 18. února 1980 Foglarova maminka. Osmdesátá léta jsou poznamenána spoluprací s výtvarníkem Karlem Soudkem na kreslených seriálech Modrá rokle a Ztracený kamarád. Po "sametové" revoluci roku 1989 má Foglar plně otevřenu cestu k čtenářské veřejnosti. V nakladatelství Olympia vydává stínadelskou trilogii Dobrodružství v temných uličkách (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta). 18.listopadu 1992 je spisovatel přepaden dvěma učni, kteří ho chtějí okrást o peníze. Ubrání se a zavolá o pomoc. Od jara 1995 je J. Foglar dlouhodobě hospitalizován v nemocnici, ale podle možností dál vyjíždí na besedy se čtenáři. K devadesátinám J. Foglara a nedožitým devadesátinám dr. Jana Fischera pořádá Muzeum hl. m. Prahy rozsáhlou výstavu s názvem Po stopách Rychlých šípů. Vychází jubilejní 15. vydání knihy Hoši od Bobří řeky s pamětním listem. V roce 1998 se v televizi objevuje při setkání s dr. Karlem Burešem po neuvěřitelných padesáti letech. A v listopadu vychází v nakladatelství Olympia kompletní knižní vydání Rychlých šípů se všemi dosud vydanými příběhy. 23. ledna 1999 umírá po delší nemoci v Thomayerově nemocnici v Praze.(Zdroj: Literární doupě)
Jarmila Loukotková
(14. dubna 1923 Praha – 29. října 2007 Praha) byla česká prozaička a překladatelka (překládala mj. díla Francoise Villona). Narodila se v Praze v rodině českého amerikanisty, etnografa a lingvisty Čestmíra Loukotky, a v Praze také vystudovala reálné gymnázium (maturovala roku 1942). Po maturitě krátce studovala na soukromé jazykové škole francouzštinu, ale už od roku 1943 pracovala jako úřednice na pražském magistrátu. Až po válce mohla zahájit studium estetiky a francouzštiny na Filosofické Fakultě Univerzity Karlovy, které dokončila v roce 1949. Přispívala do periodik jako O knihách a autorech, Svoboda, Svobodné slovo, Květy a další. Pro Československý rozhlas napsala hru Fialinka (1948). Ve svých románech se zabývá především historickými náměty z období antiky, nebrání se ale i námětům ze současnosti. Je též autorkou knih pro mládež. (Zdroj: cs.wikipedie)
James Herriot
pravým jménem James Alfred Wight (3. října 1916 – 23. února 1995) byl britský veterinář, který se proslavil sérií knih o svém životě veterináře a tréninku u RAF za druhé světové války. James Alfred Wight, přáteli přezdívaný Alf, se narodil ve městě Roker (Suderland, Anglie), ale krátce poté se rodina přestěhovala do Glasgow ve Skotsku, kde se ve věku 23 let stal veterinářem. Pracoval v zemědělské praxi v městečku Thirsk (Yorkshire, Anglie). Zde také napsal sérii knih, ve kterých zvěčnil mnoho komických příhod, které zažil během své veterinářské praxe zaměřené na hospodářský dobytek a domácí mazlíčky městských obyvatel. Jeho knihy byly velice populární a James Herriot se stal jedním z nejlépe prodávaných autorů ve Velké Británii i USA. Jeho proslulost se však neomezovala jem na tyto země, jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků, včetně češtiny a dočkaly se i filmového zpracování (2 filmy) a devadesátidílného seriálu (All creatures Great and Small), v němž hrál Herriota Christopher Timoty. Jeho knihy i jejich filmové zpracování zlákalo mnohé k veterinářskému povolání. (Zdroj: cs.wikipedie)
Karel Schulz - Michelangelo Buonarroti
Kámen a bolest je český historický román, který napsal Karel Schulz a který byl vydán roku 1942 (krátce před autorovou smrtí). Kniha popisuje život slavného italského sochaře, malíře a architekta Michelangela Buonarroti a také politickou a náboženskou atmosféru přelomu 15. a 16. století. V průběhu příběhu se setkáváme také s dalšími významnými osobnostmi, jako příklad lze uvést Niccola Machiavelliho, Lorenza Magnifica nebo Da Vinciho. Vykresluje také dobové poměry v církvi, která je pevně spjata se šlechtou a tvoří jakoby její druhou odnož. Církev shromažďuje majetek, území a peníze, její nejvyšší hodnostáři žijí v hříchu (mají např. množství milenek) a obklopují se bohatstvím, zatímco rozpoutávají bouře intrik, které vedou k podvodům, vraždám i k neustálým lokálním válkám. Příběh románu je postaven na reálných událostech a osobnostech a v některých místech doplněn fikcí. Silnou stránkou románu je promyšlenost a obrazovost. Méně čtenářsky zajímavé pasáže jsou latinské modlitby nebo příliš dlouhé výčty jmen, které se čas od času v knize objeví. Autor původně plánoval napsat románovou trilogii, avšak stihl dokončit pouze první díl V zahradách medicejských a z druhého jménem Papežská mše existují pouze dvě kapitoly. Příběh končí v okamžiku, kdy je Michelangelovi přibližně 30 let. (Zdroj: cs.wikipedie)
Žádné komentáře:
Okomentovat